31.5. 2008 - Výprava do arboreta Křtiny 1/08
Celkový počet kilometrů : 19 km
Výpravy se zúčastnili tito členové: Mojmír Hradil st., Ludmila Hradilová, Anna Hradilová, Mojmír Hradil ml., Jiří Pospíšil, Hana Pospíšilová , Pavel Pospíšil , Jiří Kabelka , Lenka Kabelková
Sraz byl v 10:00 u Hradilů. Vyšlo se s menším zpoždením, protože rodina Pospíšilů přišla na sraz pozdě. Do Křtin jsme došli asi v 11:00 a pokračovali sme svižným tempem až do arboreta, tam jsme došli asi něco před 12. hodinou. V arboretu nám popsala rostliny odbornice na přírodu paní Hradilová a pak jsme vyšli zpět do Křtin. První záměr byl jet do Křtin autobusem, ale to se okamžitě zamítlo naším předsedou, neboť jsme turistický kroužek a nevozíme se autobusem. Šli jsme tedy pěšky. Do Křtin sme dorazili za chvíli, tam sme se zastavili na plánovaný oběd. Obsluha nebyla sice nic moc, ale jídlo bylo dobré. Potom jsme vyrazili domů. Při zpáteční cestě se od peletonu odtrhli dva nadějní sportovci Mojmír Hradil a Pavel Pospíšil, kteří došli domů asi s půl hodinovým předstihem. Pak došla druhá, nejpočetnější skupina a asi 15 min po nich došli i dva poslední členi , kteří se stavovali ještě na hřbitově. Výlet se všem líbil a už nyní se připravuje další. 
7.6.2008 - Výlet na Alexandrovku a Ronec I 2/08
Celkový počet kilometrů : 10 km
Výpravy se zúčastnili tito členové: Kabelka Jiří, Kabelková Lenka, Pospíšilová Hana, Pospíšilová Šárka
Tento minivýlet se konal za účasti jen omezeného počtu členů. Důvody nepřítomnosti dalších – rodinná akce (Hradilovi), účast na schůzi (Pospíšil Jiří), velká únava a nutnost spánku (Pospíšil Pavel).
Malý hlouček sportovců se sešel jako vždy u Kabelků, čas 13 hod.
Vyrazili jsme směrem na horní konec obce a po červené do lesa na rozhlednu Alexandrovka. Cesta nebyla špatná, ale nebe se trochu kabonilo a semo tamo bylo slyšet hřmění. Došli jsme na rozhlednu, která je v současné době uzavřená – není tam žebřík, abychom mohli vylézt nahoru a pokochat se pohledem na údolí. Museli jsme se spokojit s výhledem od úpatí rozhledny, kde ale nebylo moc k vidění, jelikož kolem se rozprostírají keře a tudíž výhled je značně zúžen.
Poté jsme odcházeli směrem na Adamov lesem s myšlenkou, že někde v lese odbočíme správným směrem na restauraci Ronec a tam se občerstvíme. Tak jsme chodili po lese a stále jsme nemohli žádný ukazatel, který by nás informoval, kde asi jsme. Pokladnice Kabelková – která zná okolní lesy a cesty jako svoje boty (narodila se zde) však udávala směr a tempo a my ostatní jsme jí věřili. Avšak jen do té doby, něž jsme se úplně zamotali do šouší. Vyhrabali jsme se na jakousi mýtinku s výhledem … věřte nebo ne, viděli jsme babické domy! To nás dost zarazilo, protože podle předpokladů jsme měli být úplně jinde. Pan Kabelka, jakožto člen širšího vedení určil, že půjdeme rovně dolů z kopce a tam snad narazíme na silnici, která vede z Adamova do Bílovic a po ní se vydáme a už nemůžeme zabloudit. Vydali jsme se, ale byl to dost příkrý sráz, až se některé členky strachovaly, zda nesjedou rovnou po zadku dolů.
Nakonec jsme zdárně slezli k silnici a po cca 500 m jsme spatřili restauraci, kde jsme se občerstvili. Jelikož stále hřmělo, nechtěli jsme se moc dlouho zdržovat a raději jsme vyrazili na poslední kopec – od babického nádraží lesem do vesnice. Protože obloha zčernala a začalo se blýskat, tak členka Šárka zvolila kratší trasu, tzv. tříčtvrtku. Už v průběhu stoupání po úzké cestičce se spustil liják, ale to byl liják, ne nějaké kapky. Než jsme se všichni dobrali vrcholu (cca 1 km prudkého stoupání), byli jsme promočeni až na kost. Pan Kabelka svým tělem a mokrým trikem chránil hlavně foťák, neboť v něm je celá fotodokumentace, děvčata si chránila makeup, ale stejnak to bylo na nic. Prostě a stručně .. přišli jsme domů, voda z nás kapala jak z vodníků, a honem se usušit.
Celkové zhodnocení: aspoň byla sranda, přežili jsme a to je hlavní. Někdo si přines kromě mokrých svršků i klíšťáka, ale hlavně … jsme živí a zdraví a tak se můžeme těšit na další pěkné akce.
21.6.2008 - Výlet Babice-Ochoz-Březina a zpět do Babic 3/08
Celkový počet kilometrů : 18 km
Výpravy se zúčastnili tito členové: Hradil Mojmír, Hradilová Lída, Hradil Mojmír ml., Hradil Vladimír (trasa Březina-Babice), Kabelka Jiří, Kabelková Lenka, Pospíšil Jiří, Pospíšilová Hana, Pospíšil Pavel (trasa Březina-Babice)
Tento výlet se dá rozdělit do několika etap s různým počtem výletníků. Důvod?
Členové Hradil Vladimír a Pospíšil Pavel hráli tento den fotbalové utkání v Ochozi. Proto byla vybrána tato trasa s tím, že chlapci budou do Ochoze na utkání odvezeni (aby nebyli unaveni cestou a tím by ponechali soupeřům výhodu - a také trasu Ochoz-Březina pojedou autem– to už byli unaveni po utkání) a absolvují pěšky pouze cestu z Březiny do Babic.
Ostatní členové TK se sešli jako už tradičně u Kabelků v 9.15 hod.. Jako obvykle pozdě přišli členové rodiny Pospíšilů, cca o 10 minut. Vyrazilo se směrem les k Střelnici a potom po modré značce do Ochoze. Počasí nám přálo, bylo asi 20°C, pod mrakem, cesta ubíhala svižně. Expertka na přírodu nám poskytla informace týkající se fauny – např. krásný palouček porostlý barvínkem. Les byl krásný a bez klíšťáků, cesty upraveny a vysypány kamením, takže žádné bláto, pohodová cesta.
Trasu cca 6 km jsme ušli za hodinu, v 10.30 jsme už viděli hřiště v Ochozi, kde se hrála utkání ve fotbale, celkem 4 mužstva. Zrovna hráli naši hoši a zvítězili nad mužstvem Pozořic 1:0.
Nehrající členové mohutně povzbuzovali, občerstvili se, pozdravili se s přáteli, kteří také navštívili fotbalový zápas. Tento turnaj 4. mužstev vyhráli chlapci Babic a získali krásný pohár.
Ve 13 hodin po slavnostním ukončení, jsme se vydali směrem do Březiny.
Tato cesta byla poněkud obtížnější. Zvolili jsme zase trasu lesem, ale teplota zvolna stoupala a výškový rozdíl taky. Dostali jsem se k lomu, kde se těžil kámen a tam byla pekelná výheň. Že se do lomu nesmí jsme ovšem zjistili, až jsme z něj vyšli. Prodrali jsme se křovím (opět žádný klíšťák), narazili na cestu a šli mírně z kopečka směrem na Březinu. Po ujití asi 5 km jsme zahlédli kapličku a bylo nám jasno, že jsme správně.
Dorazili jsme do Sokolovny na hřišti, kde měli chlapci rozlučku s letošním fotbalem. Opět jsme se občerstvili a kolem 15.50 vyrazili domů do Babic.
Na cestu se k nám připojili naši zdatní fotbalisté – Láďa a Pavel – a taky jejich trenér pan Hruška s dcerou Lenkou, kteří nechtěli jet autem, ale měli zájem se projít.
Protože tento turistický kroužek nevolí jednoduché trasy – po silnici jezdí auta a chodí jenom laici, opět jsme zamířili do lesů a kudy tudy – ke kulatému dubu - (vedl ne předseda, ale návštěvník pan H.) jsme zamířili na západ (domů). Některé jedince cesta již trochu zmáhala, ale mladí členové byli stále vpředu a to ty unavenější trošičku zahanbilo a snažili se je dohonit. Dostali jsme se až na babické hřiště a tam vyslechli odborný přednes, jak a kdy bude pokračovat dostavba a úprava terénu – hřiště ještě není dokončeno, v současné době by měla byt zaseta tráva.
To už jsme však viděli naši vesničku, osvícenou zapadajícím sluníčkem, které již nebylo tak intenzivní – bylo cca 17.30 hod. – a my jsme se bez újmy na zdraví a s dobrým pocitem, že jsme udělali něco dobrého pro naše těla, dostali domů.
Zhodnocení cesty: trošku náročnější, ale dobrý pocit.
30.8.2008 – Výprava na Macochu 4/08
Celkový počet kilometrů : 25 km
Výpravy se zúčastnili tito členové: Hradil Mojmír st., Hradilová Lída, Hradilová Anna, Hradil Mojmír ml., Hradil Vladimír, Pospíšil Jiří, Pospíšilová Hana, Pospíšil Pavel, Kabelka Jiří, Kabelková Lenka, Kabelková Michaela
Tentokrát jsme se sešli za krásného teplého počasí v 10.15 hod. u Pospíšilů (protože to je blíž). Celá naše výprava byla sladěna do klubových triček (moc nám to slušelo) a vesele jsme zamířili na vlakové nádraží Babice nad Svitavou. Odjezd vlaku byl v 11.17 hod., a protože času bylo dost, tak nás jeden hodný náhodný pocestný vyfotil.Ve vlaku předseda za výhodnou cenu koupil společnou jízdenku a už jsme jeli směrem na Blansko.
Kolem 11.30 vlak dorazil do stanice, všichni jsme vystoupili a po silnici se naše skupina dala na pochod (procházkovým tempem) k jeskyni Macocha. Trasa ubíhala celkem rychle, cesta vedla po rovné asfaltové silnici Arnoštovým údolím zastavěným halami strojírny ČKD Blansko. Poté jsme se dostali do Punkevního údolí s několika rybníčky, kterým protéká říčka Punkva. Okolí je velmi malebné, podél cesty se tyčí vápencové skály, na rybníčcích plavalo několik labutí a spatřili jsme i čápa, který si za svůj domov vybral vysoký strom u silnice.
Kolem 13 hod. jsme dorazili do restaurace Skalní mlýn. Tam jsme si dali dobré papání (bohužel část výpravy měla smůlu, že seděla na špatně obsluhovaném místě a objednávka trvala dlouho) a vydali jsme se k Punkevním jeskyním.
Celá cesta od Skalního mlýna k Punkevním jeskyním je pro dopravu uzavřena, k přesunu slouží buď elektrický vláček, cyklistická kola nebo vlastní nohy.
My, jakožto členové turistického kroužku, jsme z pochopitelných důvodů nejeli vláčkem, kola jsme s sebou neměli, takže jsme šli cca 4 km po svých. Od Punkevních jeskyní (které jsme neměli v úmyslu navštívit) naše cesta směřovala na visutou lanovku, která turisty přiváží až k parkovišti u horního okraje propasti Macocha.
Cesta lanovkou se opravdu vyplatí, její dolní stanoviště je ve výši 362 mnm., horní stanoviště končí v 493 mnm., a cesta trvala 2,1 min., čímž jsme vzdálenost kolmou 131 m urazili cobydup a už jsme byli u okraje Macochy. V kabince lanovky sice členka Lenka tvrdila, že bude zvracet, protože tento dopravní prostředek u ní vyvolává střevní nevolnost, ale po obdržení pytlíku (pro jistotu, kdyby náhodou…) udržela žaludeční štávy v klidu a přežila.
Propast Macocha je více než 138 metrů hluboká a je největší propastí svého druhu v České republice a i ve střední Evropě. Vznikla zřícením stropu velké jeskyně. Dnem protéká již zmiňovaná říčka Punkva, která napájí dvě jezírka. Horní část propasti je dlouhá 174 metrů a široká 76 metrů. Na okraji propasti jsou dva vyhlídkové můstky. První z nich je umístěn v nejvyšším bodě a jmenuje se Horní můstek. Z tohoto můstku jsme viděli skoro až na dno, které je pokryto zbytky sutin ze zborceného stropu. Druhý můstek se nachází 92 metrů nad spodní částí propasti a je z něho velmi dobře vidět na dno, kde se nachází horní jezírko.
Ke spodnímu můstku jsme však již nešli, jelikož by se nám naboural časový harmonogram.
Na osvěžení jsme si koupili několik zmrzlin (někteří členové i více) a vyfotili jsme se. Dokonce nás jedna neznámá občanka poprosila, zda-li bychom jí nepostáli, že by si nás vyfotila – všem jsme se asi v našich dresech líbili.
Cestu zpět jsme absolvovali pěšky, bez lanovky, dolů se přece jde radostněji a lehčeji, brzo jsme se dostali opět ke Skalnímu mlýnu. Tam předseda udal tempo, abychom stihli vlak, jenž odjížděl z Blanska v 17.33 hod. Naše výprava vyrazila kolem 16 hod. svižným tempem k vlakovému nádraží. Občas se společnost nedržela při sobě, některé členky u silnice spatřily švestky a jaly se olovnaté plody konzumovat (zatím přežily bez následků).
Před půl šestou jsme všichni dorazili na nádraží, tentokrát člen širšího vedení pan Jirka K. zakoupil opět za výhodnou cenu společnou jízdenku do Babic, a už jsme nasedli do vláčku a hurá domů.
Po vystoupení jsme se byli občerstvit na Roncu (Restaurace u babického nádraží) a čekal nás jenom poslední přesun – vzhůru lesní cestou do naší vesničky.
Zhodnocení výletu: Moc se nám líbil, počasí nádherné, nožky trošku bolely (hlavně druhý den),… ale příště se opět s naším kroužkem setkáte někde v Moravském krasu a okolí.
27.9. 2008 - Výprava na Pivní pouť do Černé Hory 5/08
Celkový počet kilometrů : 19 km
Výpravy se zúčastnili tito členové: Mojmír Hradil st., Ludmila Hradilová, Vladimír Hradil ,Hana Pospíšilová , Jiří Kabelka , Lenka Kabelková
Při této výpravě jsme měli sraz v 10:00 u podníku M. Tyrše a poté jsme pokračovali dále na babické vlakové nádraží. Vlakem jsme se přemístili do Rájce Jestřebí a odtud pěšky do Bořitova, kde naše kroky dále směřovaly do Černé Hory. Po cestě pan Jirka nasbíral své chtivé paní Lence několik jablek, po kterých už od začátku výpravy toužila. Do Černé Hory jsme dorazili v pořádku pár minut před polednem. Zde se náš nejmladší člen, Vláďa, ihned zapojil do tamějšího sportovního života a vyrazil akčně na motokáry. Nebyla by to Pivní pouť bez piva, a tak předseda spolu s členem širšího vedení panem Jirkou ochutnali několik druhů piv např. borůvkové pivo. V areálu jsme měli možnost navštívit velké množství stánků s mnohorodým zbožím, zde neodolala naše členka Lenka a přikoupila si slušivou bílou vestu. Zakoupili jsme si vstupenku na exkurzi do místního pivovaru, kde se pan Jirka nebál položit záludnou otázku o pěnivosti piva v letních měsících. Po velice zajímavé exkurzi jsme se přemístili na vystoupení zpěvačky Věry Špinarové, které nás oslovilo natolik, že i předseda svými tanečními kreacemi doplňoval již tak zdařilé vystoupení. Na této výpravě vznikl i jeden osobní rekord, který si zapsala choť předsedy, odbornice na přírodu, paní Hradilová vypitím 4 piv (Granát 12°,Kern 11°, Sklepní 10°, Tas 10°). Pro načerpání sil na zpáteční cestu jsme ochutnali různé pochoutky- klobásy, bramboráky a jiné. Jako vzpomínku na tento výlet jsme si odnesli památeční sklenice na piva, na kterých je vyraženo datum. Předseda s panem Jirkou si také zakoupili velice slušivá žlutá trika s logem černohorského pivovaru. Za pěkného počasí jsme vyrazili v 16:00 hod. na zpáteční cestu opět přes Bořitov až do Rájce Jestřebí, kde jsme v 17:00 odjeli vlakem domů.
Po absolvování této zdařilé výpravy bychom chtěli tuto tradici návštěvy Pivní pouti v Černé Hoře zachovat každoročně. 


25.10. 2008 - Výprava na výlov rybníku Olšovec 6/08
Celkový počet kilometrů : 1O km
Výpravy se zúčastnili tito členové: Mojmír Hradil st., Ludmila Hradilová, Vladimír Hradil , Jiří Kabelka , Lenka Kabelková
Na tuto výpravu jsme vyrazili od Kabelků v 10:45 za nepříznivého počasí, v mlze a při stálém mrholení, ale toto počasí nás nikterak neovlivnilo. Vyšli jsme v sestavě: pan Jikra, předseda, odbornice na přírodu paní Hradilová a opět nezklamal ani nejmenší člen Vláďa. Pěšky jsme se dopravili do Křtin a odtuď jsme se dopravili autobusem do Jedovnic, po cestě jsme byli svědci dopravní nehody, do které se aktivně zapojil pan Jirka, díky kterému se nenadálá situace vyřešila a a přispělo to k zrychlení naší cesty. Další členka našeho turistického kroužku, paní Lenka, se k naší partě přidala až v Jedovnicích. V blízkosti rybníku jsme procházeli nejrůznější stánky s jídlem a pitím. Nejvíce nám zachutnaly asi bramboráky a místní pivo. Protože bylo chladné a nepříjemné počasí, museli jsme se vnitřně zahřát a to pánové fernetem a dámy rumem. Dalším zážitkem bylo pro nás setkání s vodníkem, a tak jsme neodolali a vyfotili jsme se s ním. V 15:00 jsme se dopravili autobusem do Křtin, zde jsem zakotvili v restauraci U Farlíků, abychom se občerstvili na zpáteční cestu do Babic. Okolo 18:00 jsme dorazili domů.
Určitě si tuto výpravu zopakujeme i příští rok. 
17.11. 2008 - Výprava na Alexandrovku a Ronec II. 7/08
Celkový počet kilometrů : 11 km
Výpravy se zúčastnili tito členové: Mojmír Hradil st., Ludmila Hradilová,Anna Hradilová, Mojmír Hradil ml.,Vladimír Hradil , Jiří Kabelka , Lenka Kabelková
I našemu kroužku není lhostejná situace ve státě, a tak jsme na oslavu 17. listopadu vyrazili na výlet, a to shlédnout opravu Alexandrovky a dále jsme měli v plánu slavnostní oběd na Ronci. Sraz byl v 10:00 u Kabelků. Po cestě na Alexandrovku jsme hráli různé hry, například jsme hráli na osobnost. V této hře vyhrála naše odbornice na přírodu paní Hradilová, která si vymyslela jako osobnost Ferdu mravence. Nikdo neuhádl co za osobnost myslí, protože při dotazu, jestli je myšlená osobnost černoch odpověděla ano. Až jsme dorazili na místo, podívali jsme se na dělníky, kteří nás považovali za zloděje, kteří chtějí vykrást bohatství jejich buňky. Abychom předešli dalším podezdřením vypravili jsme se dále po vrstevnici a toku řeky Svitavy na již zmiňovaný Ronec. Při cestě panovala dobrá nalada, i když byla zima a foukal studený vítr. Odbornice na přírodu paní Hradilová nám ukazovala po cestě nejrůznější krásy naší přírody jako byly například: květoucí jahody a duběnky leč na otázku pana Jirky: "Co to je za bílou květoucí rostlinu", odpověděla: "To je nějaká sračka". Při příchodu na již zmiňovaný Ronec jsme s politováním zjistili, že je restaurace od října do března uzavřena. Neboť máme velice pohotového předsedu, ihned navrhl rychlý přesun vlakem z Babic do Bílovic. Příhodným manévrem jsme se zbavili průvodčího a ušetřili jsme tak 65 Kč z naší pokladny. V Bílovicích jsme v restauraci U Lišky Bystroušky poobědvali, musíme zde pochválit kuchaře, neboť všem členům chutnalo. Avšak slečna servírka byla velice nepříjemná a chvílemi jsme měli pocit, že jí naší přítomností vyloženě rozčilujeme, a tak bychom jí doporučovali spíše práci v hospodě Na Mýtince. Po chutném obědě jsme si nenechali touto osobou zkazit zdařilý výlet a vyrazili jsme na vlakové nádraží, opět po promyšleném úniku průvočí, jsme ušetřili dalších 65 Kč. Po cestě jsme se shodli, že bychom v restauraci U Lišky Bystroušky podnikli i silvestrovký oběd, jen za podmínky, že kuchař bude stále stejný. Poté následovala cesta od vlaku k našim domovům.
Výlet byl zdařilý, dobře jsme se najedli a ještě k tomu jsme ušetřili 130 Kč. 
29.12. 2008 - Vánoční vycházka do Křtin 8/08
Celkový počet kilometrů : 12 km
Výpravy se zúčastnili tito členové: Mojmír Hradil st., Ludmila Hradilová,Anna Hradilová, Vladimír Hradil , Jiří Kabelka , Lenka Kabelková, Jiří Pospíšil, Hana Pospíšilová, Martina Kabelková s přítelem Radkem Schwarzem
Jedna z našich posledních letošních cest proběhla za mrazivého počasí. Sraz byl ve 14:00 u Kabelků. Jako první se dostavili netradičně Pospíšilovi. Celá naše parta vyrazila vybavena teplým oblečením a dobrou náladou. S úsměvem na rtech se naše kroky ubíraly směrem do Křtin. Pro cestu k tíženému místu jsme zvolili raději lesní cestu. Cesta ubíhala velmi rychle, neboť jsme se bavili nejrůznějšími veselými historkami a pokračovali jsme dále pozvolným tempem. U závor jsme opustili lesní cestu a plynule jsme se napojili na silnici. Hned u cedule Křtiny nás pan Jirka, který se ujal už po několikaté role našeho fotografa, zhotovil pár opravdu vydařených snímků. Také jsme absolvovali prohlídku místního kostela P. Marie Křtinské, kde jsem zhlédli výzdobu a získali tak nemálo zajímavé a netradiční vánoční inspirace pro dekoraci. Dále jsme také navštívili místí hřbitov. Po neradostném zjištění, že křtinské hospody nejsou v pondělí v provozu jsme nekanec za velkého snažení zakotvili v příjemné restauraci Santini, kterou jsme považovali za zavřenou. Odložili jsme bundy a zasedli ke stolům. Kromě nás u protějšího stolu byla skupina lidí s dětmi. Když do dveří, které byli nedaleko začaly vstupovat houfy zatím nám neznámých turistů, věděli jsme, že přestává sranda. Byli to postarší turisté z Německa "German tourists", dále jen - "ND" (německá déčka), kteří byli ubytovaní také u Santiniho. Spolu s potulnými hudebníky od protějšího stolu vytvořili hlučnou atmosféru. Příjemná a ochotná obsluha nám donesla objednané čajíčky i s ohříváčky
. Někteří členové se posilnili na zpáteční náročnou cestu obloženými topinkami. Poté začali hudebníci předvádět své umění a zpívat písně, jejich loudivé dítě jsme zásobili cukry. Abychom byly kompletní parta došli se občerstvit také již ubykovaná "ND". Zahřátí a odpočatí jsme se vydali do tmavého večera na zpáteční cestu k našim domovům. Tentokráte jsme zvolili cestu po silnici. Nejmladší člen Lajda se ujal důležité funkce, a to funkce světlonoše- nosil baterku, kterou jsme si svítili na cestu. Tahouny na zpáteční cestě se ujaly členky Lenka a Hanka. Zvolily tak ostré tempo a někteřým členům zvláště z širšího vedení zpočátku toto tempo nevyhovovalo. Cestou jsme potkali nečekaně mnoho aut, naštěstí žádného cyklistu
a v pořádku jsem došli domů. Tento výlet hodnotíme velice kladně, i za mrazivého počasí, to byla velice vydařená cesta. 
31.12. 2008 - Silvestrovská vycházka do Bílovic nad Svitavou 9/08
Celkový počet kilometrů : 12 km
Výpravy se zúčastnili tito členové: Mojmír Hradil st., Ludmila Hradilová,Anna Hradilová, Vladimír Hradil , Mojmír Hradil ml., Jiří Kabelka , Lenka Kabelková, Martina Kabelková s přítelem Radkem Schwarzem, Jiří Pospíšil, Hana Pospíšilová, Pavel Pospíšil
Turistika našeho kroužku pro letošní rok definitivně skončila tradičním silvestrovským výletem do Bílovic. Sraz byl v 10:00 na dolní zastávce. Zde jsme se rozpočítali abychom usnadnili kontrolu zúčastněných členů během celé výpravy. Odtud jsme vyrazili dále po silnici směrem Kanice a poté u závor jsme odbočili na lesní cestu, která nás přivedla až k našemu tíženému cíli. Cesta byla tvrdá díky promrzlelé půdě. Členka Marťa, dále jen "11" vyrazila s ježíškovskými botami, které nebyli vychozené, a tak způsobily menší komplikace a bolestivé oděrky v oblasti dolních končetin- paty. Naše odbornice na přírodu paní Hradilová nás poučila svou četbou Stezky zdraví, která se nacházela opodál cesty. Zde nás přesvědčila o tom, že její údajné problémy se zrakem, nejsou nijak zásadní (písmena byly pro upřesnění velikosti 72 Times New Roman). Zbývající kilometry ubývaly a naše kroky přibývaly až jsme se dostali nad Bílovice. Zde jsme se občerstvili u stánku, který byl zprovozněn pro závody do schodů, které každoročně probíhají v Bílovicích. Před 12:00 jsme se dostali do restaurace U Lišky Bystroušky, kde nám náš předseda rezervoval stůl. Obsluhovala nás opět tamější velice příjemná servírka, dále jen "rypák". Objednali jsme si pití a předseda si vzal řeč a ocenil při ukončení roku 2008 naše členy- Hanu Pospíšilovou - za vzornou reprezentaci na výpravách a za editaci, Jirku Kabelku- za vzornou účast a jako nejstaršího člena našeho kroužku a Vladimíra Hradila- za vzornou reprezentaci při "Babickém hanku", vzornou účast a jako nejmladšího člena našeho koužku. Ocenění dostali krásné zlaté pohárky s nápisem "TAM A ZPĚT" a s obrázkem turisty. Neboť rodina Kabelkova nebyla kompletní svým příchodem nás potěšila i další členka, Michaela Kabelková s přítelem Honzou. V tomto složení jsem si objednali jídlo každý to, na co měl zrovna chuť. Až na "rypáka" proběhl oběd v klidu a všichni si pochutnali. Při objednávání jídla měla "11" s přítelem Radkem, dále jen "12" nedorozumění s "rypákem", který podcenil situaci, a tak "12" zůstala nespokojená a hladová. Po jídle následovalo kafíčko a poté cesta na vlak na místní nástupiště. Tentokrát jsme zaplatili jízdé, protože průvodčí byli v přesile. Pod Babicemi jsme vystoupili a následovala strmá cesta nahoru. Cestou jsem se opět bavili, a tak nám kopec utíkal až jsme se ocitli na jeho vrcholu. Jako každoročně jsme se zastavili na silvestrovském grogu u Pospíšilů a zde jsme ukončili letošní turistickou sezónu. Zde nás pan Jirka Kabelka pozval na silvestrovskou veselici, na kterou jsme se již všichni těšili. PF 2009 